Plínky? Jaké plínky?

Jupíííííííí! Už třetí týden nemám plínky (jenom na noc, ale i na tom se pracuje). Sem tam mi to sice ujede, a pak se se sprchou potkávám i několikrát denně, ale vcelku jsem se svým úsilím spokojený, a rozhodně se k plínkám vrátit nechci. Pee pee a poo poo (čůrání a kakání) jsou teď mým nejčastěji používaným slovem, hned po výrazech týkajících se jídla a postaviček z kreslených seriálů. Maminka jen překvapeně kroutí hlavou, že si pamatuji jména figurek, které jsem zahlédl třeba jen jednou. Ani já nevím, jak to dělám, jsem prostě fakt dobrej!
Na zahradě nám tatínek minulý týden postavil ohromnou trampolínu, tak jsem na ní každý den, a skáču si jak klokánek. Timmíček na ní skáče v maminčině náručí, sám by to ještě nedokázal. Co se Timmíčka týče, myslím, že mi přirůstá k srdci a že budeme dobří kamarádi. Vždycky se na mě tak hezky směje a je těžké tomu úsměvu odolat. Snažím se si s ním hrát, ale většinou si ty jeho hračky vezmu k sobě a hraju si na svém písečku. Nějak mi ještě nedochází, že se neumí tak pohybovat. Zkusím na to víc pamatovat. Tak, už běžím, aby mi náhodou něco neuniklo. A nebo že by pee pee?

Jde se na vajíčka!

V neděli tu byly Velikonoce, a tak taťka s maminkou naplánovaly hon na vajíčka. Nevěděl jsem, co od toho čekat, ale když maminka zmínila čokoládu, bylo mi jasné, že u toho musím být. Po cestě jsme vyzvedly moje dvě sestřenice Caylu a Emily a spolu s Nathanaelem a Angelinou jsme vyrazily do nedalekého lesa. Nathanael šel pár metrů před námi a zrovna vždycky tam, kde stál, se objevily různě poházená čokoládová vajíčka. Někdy nám dalo docela zabrat je všechna najít, ale nakonec jsme všechno posbírali. Já jsem sbíral zelená, Emily růžová a Cayla zlatá. Nejdřív jsme ale museli odříkat pár říkanek, nasbírat šišky a chytit Nathanaela. Kdyby nebylo mého tatínka, asi bychom ho nikdy nechytili, ale on nám ho podržel. Cestou zpátky jsem šel s Emily, která je jen o pár měsíců starší, a pak jsem ji i chytil za ruku. Musím říct, že se mi moc líbí, ale myslím si, že někdy jsem na ni moc hrrrr, ona je taková rozvážnější a já se do všeho hrnu po hlavě. Doma jsme se po večeři pustili do vajíček, a kdyby mě maminka nezastavila, snad bych to spořádal všechno. Takže teď jsou moje čokoládky na skříni a já se na ně jen toužebně dívám a čekám, až nějakou dostanu...

Dvacet osm měsíců

Už jsem tu dvacet osm měsíců. Za tu dobu už jsem se naučil chodit, jíst, umývat se, chodit na nočník, vrtat se v nose a vyjednávat s rodiči. Rád si hraji se svými kamarády, jsem pro každou srandu, rád skáču na maminčině a tatínkově posteli, lepím nálepky a skládám puclíky. Teď se zrovna učím barvy a čísla. Rád se dívám na pohádky, čtu knížky a stavím z kostek. Taky už umím sám plavat (s rukávky), fotit a zvedat telefon. Rád si hraji se svým mladším bráškou Timmym a těším se, jak ho budu učit nejrůznější věci. Zkrátka, moc se mi tu na světě líbí a těším se na svoje nová dobrodružství...

Come on! Do toho!

Dneska jsem se byl s tatínkem, Angelinou (to je moje sestra) a strejdou Damianem podívat na automobilové závody, které se jely blízko babiččina domu. Moc jsem se těšil, protože mám auta rád. Maminka s tatínkem mi už od rána říkali, že tam bude i Roary, to je závodní auto, jehož příběhy sleduji ráno v televizi, a tak jsem se moc těšil. Na startu bylo asi sto aut a já jsem mezi nimi hledal Roaryho, který má červenou barvu, ale zdálo se mi, že je jich tam hned několik. Auta dělala obrovský randál a do toho všeho se ještě přidala nějaká kapela, tak to tam řinčelo. Pak jsme se přesunuli na jiné místo, takže jsme viděli auta, jak jedou takovou rychlostí, že to vířilo prach. Když jsem viděl nějaké červené auto, nedalo mi to a musel jsem ze všech sil zařvat: "Come on, Roary!" až se vsichni smáli, asi proto, že nikdo jiný nekřičel...